Poradna

PORADNA :

 

Můžu mít více půjček? – Kolik mohu mít půjček?

Nikde není zakázáno mít půjček třeba dvacet. Na druhou stranu záleží, zda pro věřitele nebude překážkou pro schválení úvěru vaše přítomnost v některém z registrů dlužníků. Máte-li už někde půjčku, pak je velmi pravděpodobné, že v nějakém budete – většina finančních institucí nabízející úvěrové produkty totiž s nějakým takovým registrem spolupracuje a podílí se na evidenci dlužníků. Podmínky získání úvěru budou mnohem přísnější a šance na novou půjčku tím pádem mnohem nižší. Mít více úvěrů najednou by tak bylo možné u poskytovatelů půjček, kteří registry k posouzení bonity nevyužívají. Přestože takoví existují, brát si více úvěrů najednou bez dostatečné rezervy je velký hazard – stačí, aby se stalo cokoli nepředpokládaného a můžete se dostat do situace, jejíž řešení vám může ovlivnit celý život.

 

Je případná další půjčka, nějak limitována částkou?

To záleží na individuálních podmínkách dané finanční instituce. Jestliže jste ale předchozí půjčku splatil bez problémů, pak v zásadě není důvod výši nového úvěru limitovat ať už u stejného, nebo u jiného poskytovatele. Pokud jste měl se splácením potíže a máte kvůli tomu negativní záznam v registru dlužníků, pak je pravděpodobné, že podmínky získání dalšího úvěru pro vás budou na poměrně dlouhou dobu přísnější, což může znamenat i přístup pouze k nižší půjčce. To samé může platit i v případě, že jeden úvěr – byť bez problémů – splácíte a žádáte o další. To stejné pletí i když o půjčku žádáte u jiné společnosti.

Přechází půjčka v případě mého úmrtí na pozůstalé?

Zákon definuje dědické právo jako souhrn práv, ale i povinností, který určitá osoba přebírá v důsledku smrti svého předchůdce. Toto právo nabývá platnosti smrtí toho, kdo odkazuje dědictví, závětí nebo kombinací obojího. Jak bylo řečeno – součástí dědictví jsou i povinnosti, tedy i povinnosti vyplývající ze smlouvy o půjčce, které na dědice přechází. Dědic ovšem může za určitých podmínek dědictví odmítnout. V takovém případě se ale zříká celého dědictví, nikoli pouze té části, která se týká např. dluhu za půjčku. Odmítnutí dědictví navíc nelze později odvolat. Zákon ale myslí i na dědice. Pokud se rozhodne plnění smlouvy o půjčce převzít a hodnota dědictví nedosahuje částky potřebné ke splacení dluhu, nemusí mít strach, že po něm bude vymáhán i zbytek splátek. Za půjčku totiž odpovídá jen do výše ceny nabytého dědictví.

Kdo nese odpovědnost za podepsání smlouvy o půjčce/úvěru?

Podpisem se rozumí ručně psané vypsání jména osoby, která podpis vyhotoví a takovým způsobem se hlásí k textu, který je většinou uveden výše nad podpisem, a dává tak najevo svůj souhlas s příslušným textem. Podle práva platí, že písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou. Jakmile je tedy smlouvy a půjčce podepsána oběma smluvními stranami, platí (s výjimkou například okolností, kdy úkon není učiněn svobodně, vážně, určitě či srozumitelně) a účastníci jsou povinni smlouvu plnit. Jinými slovy, každá ze smluvních stran je svým projevem vůle uzavřít smlouvu a plnit povinnosti z ní vyplývající vázána a nese v tomto smyslu odpovídající právní odpovědnost. Skutečně je pak namístě nepodcenit důkladné prostudování smlouvy a porozumění všem jejím ustanovením.

Proč jsou všechny smlouvy psané malým a nečitelným písmem a jsou tak dlouhé?

Úvěrové smlouvy musí sice ze zákona obsahovat celou řadu údajů, ale je pravda, že ve většině případů spotřebitelských půjček by se celá smlouva mohla vejít na jediný list papíru. Samozřejmě, v případě složitých a dlouhodobých úvěrů jako třeba hypoték je délka smluv i jejich komplikovanost pochopitelná. Je ale pravda, že se někteří poskytovatelé půjček pokouší rozsahem a složitostí smluv maskovat skutečnou hodnotu úroků, penále a nejrůznější poplatky za zprostředkování půjčky apod. Před podpisem smlouvy se tak určitě vyplatí dát pozor na ustanovení, která obsahuje nejen samotná smlouva, ale také související dokumenty, které mohou být její součástí nebo přílohou, např. všeobecné obchodní podmínky věřitele. Zde se často skrývají poměrně zásadní závazky vůči věřiteli a pokud nejsou formulovány srozumitelně, nechte si je vysvětlit. S argumentem, že jde o pouhé formality, se určitě nespokojte.

Čím vším mohu ručit za půjčku?

V běžném povědomí ručení znamená, že tomu, kdo vám půjčil, dáváte předem možnost uplatnit nějaké právo, pokud půjčku nebudete splácet (nejčastěji je to právo vzít si nějakou věc, kterou vlastníte). Ručení ve smyslu občanského zákoníku představuje jednu z forem zajištění závazku a vzniká písemným prohlášením, jímž ručitel bere na sebe vůči věřiteli povinnost, že pohledávku uspokojí, jestliže ji neuspokojí dlužník. Ručitelem je tedy osoba, která nejčastěji spolu s dlužníkem podepíše smlouvu o půjčce nebo nějakou smlouvu na ni navazující a zaváže se, že cokoli ve smlouvě dlužník nesplní, splní ona za něj. Když dlužník přestane platit, bude platit ručitel, a to až do doby, kdy budou splacen celý dluh, včetně případných sankčních poplatků atd. Ručitel, který dluh splnil, je oprávněn požadovat na dlužníkovi náhradu za plnění poskytnuté věřiteli. Pohledávku je možné zajistit i zástavní smlouvou, kterou je pohledávka zajištěna pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy. Zástavou pak může být věc movitá nebo nemovitá, podnik nebo jiná věc hromadná, soubor věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo, pokud to jeho povaha připouští, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví (tzn. ochranná známka atp.). Před podpisem smlouvy s ručením by měl každý pečlivě prostudovat všechny podmínky, nikdo totiž nechce uzavřít smlouvu, podle které kvůli týdennímu zpoždění platby ve výši několika set korun hned přijde o auto. K uplatnění tohoto práva na věc by mělo dojít jen po opakovaném upomínání splátek, kdy je jasné, že dlužník opravdu neplatí, a hodnota takové věci by měla být adekvátní dlužné částce.

Když nedokáži splácet půjčku, mohu jít do vězení?

V právní historii států nacházíme celou řadu příkladů, jak bylo prakticky a tvrdě zacházeno s dlužníky. Lhůty na splacení dluhu byly krátké a věřitel mohl na dlužníka uvalit jen oznámením vazbu nebo dokonce otroctví. V dnešní době však již odstrašující vězení pro dlužníky nefunguje, naopak platí jedno ze základních lidských práv nebýt vězněn pro dluhy. Příslušné soudy rozhodují spory a určují či přiznávají každému, co mu po právu náleží, a v případech, kdy existuje výrok soudu, avšak dlužník věřiteli přesto neplní, přichází na řadu předběžná opatření, výkony rozhodnutí a exekuce. Možnost „vězení za nesplácení dluhů“ připadá v úvahu pouze v souvislosti s předlužením, které je podle českého práva trestné. Trestného činu předlužení se dopustí mimo jiné ten, kdo si byť i z vědomé nedbalosti přivodí předlužení tím, že činí vydání hrubě nepřiměřená svým majetkovým poměrům nebo užívá poskytnutý úvěr v rozporu nebo hrubém nepoměru s jeho účelem. Potrestán může být odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. Vznikne-li totiž v důsledku uvedeného jednání značná škoda, horní hranice trestní sazby se prodlužuje na tři roky. V případě vzniku škody velkého rozsahu je to dokonce pět let. Na druhou stranu to ale neznamená, že trestný čin předlužení je v praxi skutečně postihován. Hlavním důvodem je pravděpodobně skutečnost, že skutková podstata tohoto trestného činu není v zákoně jednoznačně vymezena, pro orgány činné v trestním řízení například může být problémem posouzení, co jsou a nejsou „vydání hrubě nepřiměřená majetkovým poměrům“, prokázání přímé příčinné souvislosti mezi těmito vydáními nebo přijímáním či poskytováním půjček a vznikem předlužení a ani samotný termín „předlužení“ v trestním zákoně pregnantně definován není.

Mohu si převést půjčku/úvěr z jedné finanční instituce do druhé?

Pokud takový převod nevylučují podmínky sjednané v příslušné smlouvě o půjčce, je v podstatě takový převod možný. Nabídky poskytovatelů finančních služeb spočívající v tom, že na ně zákazníci mohou převést nesplacené půjčky od konkurenčních společností, nejsou na relevantním trhu výjimkou. Jedná se o takzvanou konsolidaci úvěrů, tedy „přeúvěrování“ starých půjček od jiných společností novým úvěrem. Tento trend dorazil do České republiky ze západní Evropy a ze Spojených států, kde většinu nových půjček banky poskytují na splácení starých dluhů. Důvodem je fakt, že klientů, kteří nemají žádnou půjčku, je minimum a banky jsou nuceny „přetahovat“ zákazníky ostatních finančních ústavů.

Rozdíl mezi půjčkou a úvěrem.

Úvěr a peněžní půjčka mají podobnou podstatu, avšak nejsou to vztahy zcela totožné. Přestože je smlouva o úvěru upravena obchodním zákoníkem a smlouva o půjčce občanským zákoníkem, mohou oba smluvní vztahy uzavírat jak občané, tak podnikatelé v souvislosti se svojí podnikatelskou činností. O tom, zda byla uzavřena smlouva o úvěru anebo o půjčce, nerozhoduje postavení smluvních stran (občané, podnikatelé), ale zda dohodnutá resp. provedená transakce naplňuje znaky jednoho či druhého smluvního vztahu.  Pokud je věřitelem uhrazen závazek dlužníka a peníze nejsou poskytnuty přímo dlužníkovi, nejsou naplněny pojmové znaky smlouvy o půjčce. Pokud jsou však peníze poskytnuty přímo dlužníkovi (a to hotovostně či bezhotovostně), může se jednat o oba smluvní typy – o úvěr se bude jednat tehdy, pokud bylo poskytnutí peněz předem dohodnuto a následně dlužník požádá o poskytnutí peněz; o půjčku se bude jednat tehdy, jsou-li peníze poskytnuty bez žádosti o jejich předem dohodnuté poskytnutí. Pokud je dohodnuto, že peníze budou vráceny bez úroku, nemůže se jednat o úvěr (úročení je jednou z podstatných náležitostí smlouvy o úvěru), ale pouze o půjčku. Výše úrokové sazby závisí na typu úvěrů (např. zda-li je úvěr poskytovaný jako účelový nebo neúčelový), na době splatnosti úvěru, případně i na jiných okolnostech, které finanční instituce při stanovení výše úrokové sazby zohledňuje.

 

Finanční Pomocník

.